Simeono,

mě taky ta urputná ctižádost, ať už na studijním nebo sportovním poli, dost děsí.

Asi jde o to najít správnou míru, úplně všecko vypustit taky asi není nejlepší nápad, ale deptat děti skrz nějakou vlastní představu o dokonalosti považuju za nebezpečný.

Myslím, že o tom píše Kambala, a v jejím případě to tedy asi kýžené ovoce aspoň zčásti přineslo - podařilo se jí dosáhnout profesního úspěchu a asi i spokojenosti v životě - ale za cenu toho, že dětství a vztah k rodičům, tak jak ho popisuje, byly hodně na nervy, a skoro se mi jeví, že ta její spokojenost je jakoby tomu "navzdory", protože se tomu v určitý fázi dokázala vzepřít a jet si už podle sebe.

Ale nějaký semínko ve smyslu "tahu na bránu" to asi zasadilo