Odešla nám Fany, jezevčice a já jsem myslela, že budu do příštích prázdnin truchlit a pak se ukáže, jestli má puberťák dost morálu na nové štěně.
Nu a teď se mi do cesty plete štěňátko, kříženec zlatého retrievera, dítě škemrá "mamííí" a já jsem načatá a vypadá to, že si ho odpoledně přivezu.

Akutně mi to rozmluvte

Je to pes jak hovado, budu s tím muset lítat kilometry a děsně to žere, že?

Je tu někdo, kdo přešel z malých na velký a lebedí si?

Děkuji za jakoukoliv podporu