Kat, neměli jsme (zatím) útulkové...ale jinak pejsků za život jsme měli docela dost...i teď máme dva. Malého a velkého.
Já bych si klidně útulkového vzala, kdyby mě nějaký vyloženě chytil za srdce, ale určitě ne takového nějakého, co se narodil a vyrůstal celý život mimo lidskou náruč nebo nějakého hodně traumatizovaného...to chtěla dcerka - ze slovenské osady .
Mám ale kolem sebe pár lidí, co takového mají a troufám si tvrdit, že skoro všichni ti pejsci mají nějaký výrazný "defekt" - vztahový a kolem čistoty.
Ale nějakého, kterému třeba umřel páníček, ale hlavně aby ten pejsek vykazoval normální chování, tak klidně.
Vyloženě do záchranářství bych nešla, na to nemám volné starací kapacity.

Já docela dám i na takovou tu intuici - takže bych se do toho útulku chodila dívat...anebo - lidi prodávají i starší pejsky - třeba když se jim narodí mimi anebo když vznikne nějaká alergie... .
Jedni známí mají problemáka a nové miminko (člověčí), je to fakt děs, čůrá a kaká zásadně vevnitř, navíc její nervová soustava nesnese žádné změny, zátěž, návštěvy atd...jinak se třese, zalézá, učurává a štípe (to myslím tu fenku).

Ale myslím, že stejně i tady je to všechno strašně individuální...a pejska s historií a zvyklého na společnost lidí bych se úplně nebála.