Chodec v žádném případě absolutní přednost nemá, bohužel si to hodně z nich myslí. Když stojím na přechodu, vždycky počkám, až mám naprostou jistotu, že o mně řidič ví, nejlépe oční kontakt. Na parkovištích, když vidím couvat auto, čekám, až odjede. Jako řidička mám hrůzu z chodců, co se najednou rozhodnout přecházet před autem, na parkovištích, když se dostanou do mrtvého úhlu, o dětech nemluvě. Onehdá přicházím k autu zaparkovanému podélně u chodníku. Dala jsem tašku do kufru, nikde nikdo. Nasednu, nastartuju, mrknu do všech zrcátek včetně zpětného, opět nic. Začala jsem pomalu couvat, abych mohla vyjet a najednou vidím ve zpětném zrcátku staršího chlapa. Málem jsem dostala infarkt. Vylítnu z auta, co tam proboha dělá a on si tam rozbalil kufřík a něco začal kutit na autě, co stálo z mnou a hrozně se divil, že jsem ho neviděla (klečel). Klepala jsem se ještě 10 minut po tom.