Já myslím, že abnormální nebo spíš nezdravé jsou oba přístupy stejně, i že jídlo je opruz i že jídlo je modla. Jde o to, jak tyhle přístupy ovlivní život a k jakým důsledkům vedou. V prvním případě to vede k odporu k jídlu a z jídla žijeme, takže pak jde o život a taky to přináší každodenní boj, protože něco jíst prostě musíme a každodenně bojovat musí být hodně únavné, o tom, že to pak směřuje k anorexii nemluvě. A druhý přístup je zase častý u poruchy zvané záchvatovité přejídání, kdy se přejídáním, tedy jídlem "řeší" problémy - tedy vlastně neřeší, jen se od nich utíká a člověk tak zůstává dlouhodobě nespokojený. Oboje hodně sníží kvalitu života a být nespokojený a trápit se by nemělo být normální. Jídlo má být přirozená součást života, takže ani extra významné a nejdůležitější, ani extra bezvýznamné tak, že se mu budu bránit. Toť můj názor.