Ahoj, já si dovolím napsat i svůj názor. Já si myslím, že pokud spolu s Tvým názorem na jídlo jako nutné zlo, řešíš dlouhodobě i svou postavu , která se Ti nelíbí a stydíš se jít třeba i na koupák s dětmi…. když děti jí s chutí, tak Ti jako první naskočí strach, aby neztloustly a již dlouho se snažíš o zhubnutí…..nejde myslím jen o nějak fyziologicky danou nechuť k jídlu (jako jediný „problém“). Příjde mi, že se Ten tvůj vztah k jídlu, hubnutí a postavě opravdu promítá do mnoha jiných sfér – stud sama za sebe, strach ze ztloustnutí, omezení rodinných aktivit apod. Když chodíš k psychologovi, řešíš tam třeba vztah sama k sobě a svému tělu, když ne rovnou vztah k jídlu? Myslím, že když se tohle pohne k většímu přijetí, změní se i vztah k jídlu. Moc držím palce.