Nevim, ale v 20:00 (přesněji cca do hodiny po příjezdu domů) budu pravděpodobně zakopávat rodiče B pod jabloní!

Ale vážně. Řvala bych (na něj), tím bych pravděpodobně nalezla zpět ztracenou rovnováhu a možná bych řvala tak procítěně, že by to nakonec šlo.
Asi bych našla jednoho, dva známé, které bych mohla poprosit, aby mi dítě vyzvedli.
Zjistila bych, zda může rodič B vyzvednout dítě v půl páté třeba.
Jinak bych zavolala do tábora, ve zkratce vysvětlila situaci a vyžádala si syna k telefonu. Domluvila bych se se synem, jestli má na táboře nějakého kamaráda, u kterého by mohl počkat. Možná by také vyšli vstříc v táboře.
Cestu pěšky domů moje osmileté dítě zvládá dva km, jestli by zvládla čtyři nevím, kdyby řekla, že ano, tak jí věřím a domů bych jí pustila.

Jestli je rodič B rodičem dítěte (a ne třeba jiného dítěte z tábora), myslím, že by to na náš vztah mělo vliv, alespoň krátkodobý určitě.