Jinak tedy k tématu. Přiznávám že já v tomto věku ještě syna ani dceru nepouštěla v neznám prostředí na WC samotné.

Záleží asi kde by to bylo, a taky na konkrétní dítěti. U toho samostatného bych nejspíš by alespoň čekala přede dveřmi, syn dost dlouho chodil prostě se mnou na ženský.
Ale tak mi cestovali i napříč ČR i Evropou, takže fakt jsem nepouštěla někde při zastávce na dálnici děti z dohledu, ani v Mekáči.

Jo možná jsem hyperprotektivní, ale těch případů kdy se děcko ztratí je prostě pořád dost. Ale možná jsem ovlivněná, osoba mně blízká je kriminalista a vím věci, který by člověk někdy radši snad ani vědět nechtěl.

A ještě se Zufi zastanu v tom - jde o vnuka ne o vlastní dítě. Já to vidím jako rozdíl, dost často s námi jezdí synovec nebo neteře a já prostě tam jsem nějak víc opatrnější, u toho svěřeného dítěte je to jiné. Ne že bych se o ně bála víc než o vlastní dítě, těžko se to vysvětluje, ale to své dítě člověk víc zná, odhadne reakce a tak, s tím svěřeným blízkou osobou je to prostě jiné.