Monty, samozřejmě že je to případ od případu. Na jedné straně jsou určití rodiče, kdy jakákoliv pomoc nebude efektivní. A nezbývá, než děti dostat do stabilního prostředí. A potom je škála lidí, kteří balancují na hraně (nebo těsně za ní) a tam dočasná jistota finanční pomoci udělá hodně. A nebo jistota toho, že seženu práci s přijatelným platem, který mi umožní se zároveň postarat i o děti. Že mě nerzuinuje potřeba nových bot a že by dítě mohlo mít třeba nějakou zájmovou činnost. Že když se snažím, seč mi síly stačí, mohu i přesto dosáhnou v kritickém období na pomoc v oblasti, která je pro mě individuálně velmi problematická.