Monty, jedna věc|: o blahobytu tu nikdo nemluví. To je úplně mimo použitý termín. Druhá věc - a to zase nejde vzít paušálně - kolik dospělých s dětmi chce žít u rodičů? I v případě, kdy jinou volbu nemáš, se většinou budeš snažit být zase od rodičů pryč. A to i když vztahy fungují. A v období, kdy opravdu můžeš být ráda, že třeba ráno vstaneš z postele a zvládneš své vlastní děti, máš prostě sama se sebou třeba co dělat, se ještě budeš hrnout do spolubydlení s člověkem, který má též problémy, má nějaké děti, je celkově jiný...v kolika případech ti to pomůže a v kolika tě to navíc ještě dorazí, protože musíš ještě ke všemu tolerovat a kooperovat s dalšími lidmi? Ustupovat, ovládat se, chovat se jinak - protože za zády máš spolubydlící? Jako když budu mít velmi doboru kamarádku mohu to zkusit. Ale i tak by to byl opravdu náročný projekt, si myslím.