Moje svatební anamnéza by taky nepředpokládala, že budu svatbu pokládat za cosi.
Moje mamka, zklamání své matky intelektuálky pro zálibu v praktických věcech a pro nízké ambice, byla v 17!! vyhodnocena jako hůře provdatelná a začalo se jednat. Byl nominován můj tatínek, sice dělník, ale z dobré rodiny a došlo k veřejným zásnubám před matčinou plnoletostí. Svatba, která následovala ihned po maturitě v 19 letech ,už byla jenom završením rozjeté procedury .
(naši spolu nebyli nikdy šťastní, rozvedli se, když mi bylo 18)
Přesto hlasuji pro svatby (jinak a lépe)