Asi tak. Jsou lidi, co z mála, které mají, dají nejdřív dětem. A pak jsou lidi, co to prohulí nebo jinak vyhodí z okna a dívají se na svoje vlastní dítě, jak hladoví, nevadí jim, že je polonahý, když z posledního oblečení dávno vyrostlo. Ne jednou, ale roky. I přes to, že se jim systém snaží pomoct. Chodí k nim dobrovolníci, sociálka. Tohle jsou strašně frustrující případy.