Shrekyne, cituji tě:
"Ale ten fakt, že si někdo nadělal děti a nezvládne je uživit, člověku prostě nikdo neodpáře, ať už jsou důvody jakékoliv. Umíš si představit, jak by to ve společnosti vypadalo, kdyby panovala obecná shoda, že je taková situace naprosto v pořádku a že se automaticky postará někdo jiný? "
To zní krutě a neempaticky. Kamarádka ma dva malé školáky, už rok je z dobře placeného místa doma kvůli zákeřné nemoci, je snad šance na další léčbu, ale pojišťovna schvaluje tak za 3-4 měsíce, čekat nelze. Padnou úspory? Mohla to tahle extra zodpovědná a obetava ženská při založení rodiny tušit?
Někdo dopadne mnohem hůře. Duševně onemocní, dopustí pak finanční ztráty, zadlužení. Nebo dostanou raka oba, viděla jsem. Nebo je zradi a okrade partak v podnikání.
Viděla jsem několik žen, matek školních děti a studentů v zoufalé situaci. Zivitel náhle dostal mrtvici nebo se stal ležícím apalikem po operaci mozkoveho nádoru. Žena nezkusena, bezradná, kuchařka třeba s minimem příjmu, mladého chlapa žádný domov nevezme, ona nemůže pečovat doma, v práci to tají, dva studenti a žena na sebevraždu nebo hospitalizaci...
Nebo šikovná vzdělaná paní, pan si způsobí těžký úraz s poškozením mozku v opilosti, bez peněz tím pádem, neumistitelny, ona musí živit, těsně před zhroucením.
Bylo by naprosto v pořádku, kdyby se stát postaral, oni jsou ale většinou nechani z větší části na holičkách. Mám ráda tyto silacky řeči.