Marko, mám to taky tak k Nemocnici, přijde mi dost dobrá...zkoukla jsem ji teď po dlouhé době s odstupem a celou a mám za to, že většinou ty charaktery postav jsou víc než reálné...
Celý seriál je pomalý...mlčení, pohledy herců, dlouhé záběry na "nic"...tak nějak nebylo kam spěchat.
Ale co mě na tom osobně děsí, to je ten přístup zdravotnictví k pacientům...jak se ti zdravotníci halasně baví mezi sebou o osobních věcech, aniž by si jen okem všimli ještě nespícího pacienta na operačním stole...sestřička vrazivší do pokoje pacientek, aniž by na ně jakkoliv brala ohledy, doktor, který říká pacientovi, ať se nestará, co mu s tím loktem budou dělat, od toho, že tu je on, děda ležící v nemocnice týdny se zlomenou nohou...to jsou ty situace, které mi vypěstovaly slušnou fóbii ze socialistického zdravotnictví.
Vnímám už jenom v tomhle obrovský posun.

A potom - žili jsme celkově prostě o hodně pomaleji....

Nové díly Nemocnice jsem viděla jednou a už se na ně koukat nebudu...

Z novějších seriálů se mi líbily Četnické humoresky, a můj oblíbený Midsomer ...jinak nejsem schopna koukat ani na jeden. jeden čas jsem ještě vlastně sledovala Pojišťovnu štěstí...a to byl můj poslední seriál, na který jsem koukala, všechny přepínám.
Padesátky jsem si nepustila ani na minutu...i když pravda - mohla bych se možná inspirovat.