Mně přijde dr. Eleková dost striktní, přirozenější přístup s takovým selsštějším rozumem a takovou jakoby životní moudrostí mi přijde právě prof. Strunecká.
Ona i hezky mluví o strachu z očkování (a jak samotný strach škodí), jak se maminky nemají nervovat a místo toho raději důvěřovat i svojí intuici a věřit, že se rozhodují správně a nejlíp pro dítě, jak připravit homeopatický přípravek z očkovací látky, pokud je nějaká těžší poočkovací reakce atd.

Všechno od ní mi přijde takové klidnější, viděno v celém kontextu, nic nenařizuje, spíš vysvětluje...

Dr. Elekovou vnímám takovou striktnější ve všem, taková jakoby bojovnější, "zakazující" a zevšeobecňující. Asi bych se na ni s problémem neobrátila...ale určité věci jsem si z toho jejího povídání (tohle v úvodu jsem neviděla), čtu ji už déle, vybrala.
Nedávno yvsvětlovala dost polopaticky činnost žláz myslím v Meduňce i z toho svého hlediska...to bylo hodně zajímavé.

U očkování bych se/jsem se řídila fakt hodně svým pocitem...ale co třeba říká Strunecká a už jsem to četla i od mnoha dětských doktorů - očkovat pouze dítě zdravé ve výborné kondici a ne v rekonvalescenci, nenechat se ukecat na nějakou "nevadící rýmičku". Naše děcka mají všechna povinná očkování, některá lehce odložená...ale vůbec nic navíc.
Očkování děložního čípku dcerka odmítla sama, nastudovala si to ale taky sama.