Bouřko, u nás vyřešilo , ne facka...facky nedávám, to vnímám jako takový pokořující.
Já jsem tuhle našeho kluka normálně zmydlila plácačkou.
Je mu teda 16 a koledoval si už dýl...a trochu za to mohl manžel, protože mu naměřil alkoholtesterem 1,8 promile. Na druhý měření to bylo už jen 0,2, ale na to druhé měření už jsem nečekala...byla to jaksi poslední kapka, kterou pohár trpělivosti mě jako matky přetekl.
Vzala jsem takovou dřevěnou obracečku, kluk zrovna stál v místě, kde nemohl prchnout a tak jsem mu jich pár přišila...nejdřív něco křičel, pak se trochu bránil, pak se našval a se slovy "tak si ještě bouchni" se jak kráčet do svého pokoje. Tak jsem mu jich na cestu pár přidala, když si o to řekl.
Pak jsem mu šla objasnit pár věcí, našla jsem ho popotahujícího, a tak jsem si to KONEČNĚ nějak vkrátkosti vyříkali.
Už na mě nezvyšuje hlas, nechodí domů připitý a dokonce dodržuje stanové hodiny a minuty návratu.
Ale já vím, že se máme oba moc rádi...takže on to ode mně dokonce nebral jako nějaký útok (i když pravda fyzické napadení to bylo) nebo nějaké bezpráví...přesně věděl, zač to má.
pomohlo to.

Ale já jsem se vždycky snažila mít nastavené hranice běžně, přes které už nejede vlak...taky byly delší dobu silně překračovány a "běžné" prostředky nepomáhaly.

Takže zas je pohoda na obou stranách.