Dooly, možná si do toho projektuješ svoje zkušenosti.
Podívej, já si myslím, že i pár plácanců s láskou uštědřených je někdy hodně na místě...a znova opakuju, že se se synkem máme hodně rádi...to opravdu vím. A vím, že mi hodně důvěřuje.
A obecně - jsem raději pro zatřesení, plácanec apod. než pro dlouhé vysvětlování, jak je maminka smutná a jak si už neví rady a jak ji takové chování dítěte ubližuje, nějaké odmítání a zavírání do pokojíku a takové nějaké tanečky...myslím, že takový rychlá akce, pokud dítě ví proč a je srozuměno, je mnohem míň stresující.
A taky - jako matka, co o svoje dítě poměrně nepřetržitě pečuje, to které dítě znám a vím, jak kdy reaguje.

A neboj, kluk je naprosto v pořádku, zrovna dnes zas vyrazil do ulic...a prostě doufám, že zas o kousek vác ví, že má přijít včas a v pořádku.
Samozřejmě existují děti, které se chovají slušně od přírody, dodržují veškerá pravidla a nikdo je defakto vychovávat nemusí. Taková jsem vlastně byla já ...dodržovala jsem určené časy návratu domů, neopíjela jsem se, nic závadného nedělala...a ještě jsem byla doma dost užitečná.