Dooly, samozřejmě že neplácám. Pokud dojde na něco výraznějšího, nebo atypického, oznámíme. Protože dítě potom doma třeba o něčem začne , tak spíš aby rodiče věděli,co,proč a jak jsme to řešily. Naopak pokud jsou rodiče jaksi startovací, často prostě mlčíme, nechceme, aby dítě po cca 8 hodinách u nás dostalo od rodiče čočku rovnou v šatně. A už jsem taky na jednoho nevlastního trochu vběhla. Fakt se nedalo poslouchat, jakým způsobem probíhalo jednání s děckem. Snažíme se i nevítat rodiče těch problémovějších dětí každý den stylem "no jo, to víte, on zase..." To je na budku. A obecně bych řekla, že mnohem těžší na výchovu jsou ty princezničky a princové, kteří těžce rodičům skáčou po hlavě. Než děcko, který to nemá doma až tak růžový. Teoreticky bys neměla vůbec dopustit, aby se cokoliv přihodilo. Což je ale nemožný. A nejde říct, jak kterou situaci řešíš. Je to o konkrétním okamžiku, problému a dítěti.