Dooly, víš co, já myslím, že každý své děti tak nějak známe...a víme, jak a nač reagují, na co slyší a taky si myslíme, že víme, co je pro ně nejlepší (zrovna v tomhle se asi často mýlíme).
A taky myslím, že normální rodiče vědí, kdy je něco vhodné, a něco naprosto nepřípustné.
Takže bychom to měli uvážit sami, od toho dítě ty rodiče má.
Navíc veškeré, opravdu veškeré zkušenosti jsou nepřenosné.

A rozhodně a ve všem jsem jsem pro to, aby byly věci co nejvíc vyvážené...ne ode zdi ke zdi.
Jestli si někdo myslí, že ochrání před násilím děti, pokud na to vydá nějaký zákon, je opravdu silně vedle...to násilí (myslím opravdové násilí) se buď přenese do jiné roviny, anebo třeba stát dítě odebere. Je to ovšem dobré řešení řešení? nebo kdy je to dobré řešení, od jakého stupně násilí? Bylo by dobré, kdyby nám teď kluka po jednom výjimečném incidentu stát kluka odebral a umístil ho kamsi?
nebudeme se dostávat do šílených situací?

Myslím si, že dobrá je přiměřenost ve všem...ale prostě často je to tu hrc, nebo prc. A to prostě nevyřeší nic, jen to rozhoupává to kyvadlo do krajních stran.