Ne, Liv.
Mě nebili.
Ale např o ulici dál bydlela rodina, kde děti dostávaly důtkami - a to nebila jediná, kde jsem je zahlédla.
Jedna spolužačka dostávala výprask vařečkou, jíná klepačkou na koberce.
No a když mi bylo asi šestnáct, zazvonila u mě v noci ubrečená kamarádka, jestli u mě může přespat, protože se bojí jít domů, protože ji táta seřezal řemenem. Byla plná podlitin, byla jsem z toho v šoku.
Realita druhé poloviny devadesátých let.