Arsielo, mě např. opravdu v dětství nikdo nebil.
Ani v širší rodině nevím o tom, že by děti byly bity. Pokud ano, tak určitě ne běžně a pravidelně, možná nějaké výjimečné plácnutí, to nevím, ale na vlastní oči jsem nikdy bití neviděla.
A ani mezi kamarády si nevzpomínám, že by někdo býval nějak pravidelně bit, natož surově nějakým předmětem.
Ale třeba na táborech si vzpomínám, že o tom některé děti mluvily, že dostávají výprasky.
Takže zase tak plošné a automatické to rozhodně nebylo ani v těch sedmdesátých, osmdesátých letech.