Nooo, tak super...Ropucho...náš nejmladší často odpovídá na dotaz k důvodu: "nevím"...a vím, že opravdu neví.
Prostě se mu chce ty věci dělat...
, hlubšího důvodu nemaje.
Ovšem doufám, že to jedno období je už zas pryč.
Nebudu si dělat iluze, že nepřijde další.
A že se kdysi asi choval můj manžel stejně, to asi i jo.
Ale víš co, jeho táta o tom nikdy nevěděl...nevěděl, kdy se jeho kluk vrací domů a v jakém stavu, ani to, že třeba doma ani nespal..tchán totiž šel spát už v devět a důvěřoval.
Občas si ty historky teď říkáme, dneska jsou už teda k zasmání, jak taky jinak po víc než 30 letech...ale pozorovat při tom tchánův obličej je teda zážitek...prostě - nevěděl.
Je vlastně dobré vědět, nebo lepší nechat to být a plynout samo?