I my mame obdobne zkusenosti s nasi dnes devitiletou dcerou, narozenou a zatim vyrustajici v USA.
V odborne literature se zduraznuje, aby matka mluvila od pocatku na dite jen jednim jazykem, a ten se pak stane prave tim materskym.
Dusledne jsme dodrzovali a dodruzujeme komunikaci s Norou pouze cesky, mimo rodinu a ve skole pak mluvi anglicky, a ma vyuku spanelstiny (rekneme,ze tento jazyk uz trochu zna pasivne, po 4 letech vyuky ). Cele leto travi kazdorocne doma, v Cechach, coz jsou necele tri mesice, diky delce americkych letnich prazdnin. V breznu a dubnu uz byva na jeji cestine poznat,ze je treba jet domu, ale vzhledem k tomu, ze navic druhym rokem kazdodenne provadime domaci vyucovani ceske skoly ( letos teyd jedeme domu skaldat zkousku za druhou tridu), tak dostala vyuka cestiny i teoreticky zaklad a mohu prohlasit,ze dcera je 100% bilingvinni. prizvuk nema ani v jednom z jazyku; nicmene dva roky jsou provadeli doma logopedicka cviceni v cestine.
Umi cist a psat cesky zcela na urovni druhaka ZS a anglicky na urovni trti tridy, kterou prave dokoncuje zde.
Je to ovsem otazka skutecne tvrde denodenni rutiny, bez respektovani jakyhkoli svatku ci prazdnin. Navic vzhledem k tomu,ze jsme oba zamestanni na plny uvazek, se kazdodenni priprava do obou skol odehrava mezi sestou a osmou hodinou vecerni. Nicmene Nora je skutecne hrda na svoji znalost dvou jazyku,podporovanou ctenim ceskych knih a sledovanim ceskych pohadek. Obcas ji slysim litovat americke deti,ze jsou ochuzeni prave o nase pohadky, ktere jsou nesrovnatelne s mistni casto naprosto stupidni produkci.