Senegalce máme třetím rokem. Je ručně dokrmený. Pokud není ručně dokrmený, už se těžko ochočí. Tím že je od mala zvyklý na lidi, je na nich závislý. Nechce být sám, a když odcházíte třeba jen z místnosti, začne křičet. Náš papoušek moc nemluví, umí říct svoje jméno v různých intonacích, mňam, ty, ty, ty a různé zvuky. Jak mu jednou ublížíte, například násilné chycení, když ho potřebujete dostat do klece... ztratíte u něj důvěru a už máte u něj smůlu. Vše jen domluvou a přemlouváním. Náš je naučený kakat na povel, ale musíme ho na to upozorňovat. Dáváme ho v 22:00 hodin spát, tím že na klec hodíme deku. Pokud usne, už ho nic nevzbudí. Ráno se budí okolo 10 ráno, ale musí být v místnosti šero. Je náladový a nepředvídatelný... aspoň ten náš. Chvíli je milý a během pár vteřin se naštve a klovne. Když mu řeknu např. ty, ty, ty... jako že něco nesmí, udělá na mě nálet s klovancem a za chvíli je zase milý. Jezdíme s ním každý víkend na chalupu. Ježdění autem miluje, tak i v pohodě přeleze do menší klece. Z klece ho pouštíme každý den..... sedí mi na ruce a musím ho drbat. Většinou si oblíbí jednoho člena rodiny a když žárlí dokáže hodně bolestivě toho druhého klovnout. To vám píšu kvůli synovi, je ještě malý. Možná bych popřemýšlela nad korelou, ty jsou hodné a nejsou žárlivé a agresivní. Všichni ho ale i tak milujeme!