Nevím, jestli ti to nějak pomůže, ale mně mamka musela svěřit chůvám, a to, bohužel, postupně různým a různé kvality. Byla jsem ve věku od půl roku až do věku školkového (3 roky). Máma z toho má výčitky doteď a já přísahám, že si z toho NEPAMATUJU ANI Ň! Nekecám, ani v kladným, ani v záporným slova smyslu. A to mě nepochybně nějak rozvíjely, nějaký vliv na mě měly. Ale z děství si pamatuju rodinu, právě i z věku, kdy jsem chůvu měla, ale tyhle přechodný cizí ženský vůbec. A to mám jinak paměť velice dobrou.