To ještě jde , měli jsme to asi stejně a zvládali dobře...navíc teda takhle na občas - ono to někdy nebylo špatný, člověk si odpočinul od toho miminího a batolecího stereotypu (my měli děti téměř po roce) a rád se potom občerstvený zas dětem naplno věnoval.
A věděla jsem taky, že jsou ve velmi dobrých rukou a ve bezpečí a že jsou s babi rády.

Horší to bývalo kdysi, když jsem potřebovala dodělat školu a společnost zrovna jela na kultu údernice. Naše roční musela do jesliček, nejdřív teda jeden den v týdnu, ale další rok už víc...pak už jsem s ní směla být zase doma .
Zařekla jsem se, že jesličky pro malé dítě už nikdy, ale tenkrát nebylo na výběr...pokud jsem chtěla školu dokončit. Dneska je to tak nepochopitelná věc!

Ale dnes jsme byli pracovně v Polsku a tam jesličky fungují taky, dnes paní ve firmě ukápla slzičku, protože včera tam začal chodit její jedenapůlletý synek.