U mně to tak nějak kolísá. Obvykle po třech dnech, kdy mám malou přísavku na sobě přilepenou v jejím bdělém stavu nonstop (a spí teď jenom jednou přes den a v noci se mnou v posteli) ji velmi ráda chůvě předávám. Když jsem jako dneska pryč od pěti ráno do jedenácti večer, protože prostě lepší letecké spojení jsem nesehnala, tak se mi strašně stýská. A někdy trochu žárlím, obzvlášť když mám pocit, že to snad chůva dělá stejně dobře jako já
Takže popravdě nevím, jestli se na to dá úplně zvyknout, starší synek má nějaké pubertální stavy a když vidím, jak se krásně chová k chůvě a jak hnusný je na mně, tak mi to rozhodí taky...