Bezpečně jsem se teda necítila. A to jsem předtím žila v Guatemale (kde se nedá chodit po ulici ani s umělýma náušnicema) i v Mexiku.
No a pak nás jednou v nějakým klubu nutili, ať si dáme kabelky do šatny (naše kabelky! S pasama!!!), což skončilo až mým záchvatem, který jsem dostala poté, co mi místní pistolník oznámil, že jsme v nejbezpečnější zemi na světě. Kamarádka mi přizvukovala, že ji s její kabelkou jednou pohřběj, tak nás nakonec nechali

Nejhůř to ale nesla maminka oné kamarádky - ze země, která je v první desítce co do počtu vražd na obyvatele. I to, že ve všech kinech dávají stejný film, pokládala za znamení, že její dceru okradou, znásilní a zavraždí. Tak zle jsem to zas neviděla