Nj, Ropucho..někteří řeší "hlavou" a emocemi i to, co se děje na druhém konci planety, ovšem třeba opravdu jen tím, že si o tom čtou, dívají se na to, trápí se tím, prožívají si to v sobě.
Zeptala bych se, co konkerétně děláš s tím, když tě znepokojuje počet interrupcí?
Já třeba "předávám" moje zkušenosti a názory svým blízkým a lidem, co se mě na ně ptají, a jsem schopna i pomoct fyzicky "v nouzi" konkrétním lidem...je to možná málo, ale je to konkrétní věc.
A pokud se jim ten názor a "pomoc" líbí a ztotožní se s tím a přijmou ji, je to super...pokud ne, taky super, vím, že jsem udělal všechno, co jsem mohla.
Ale je to něco konkrétního, hmatatelného.
Ale nebudu se trápit tím, co změnit nemůžu, kam nedosáhnu a co se mě vlastně jakoby vůbec netýká (i když samozřejmě já si myslím, že jako lidstvo jsme jeden velký organismus, takže vlastně týká)
.
A v tom nehmatatelném - jo, snažím se žít pravdivě a vědomě, poctivě atd...a jestli jsme opravdu jeden velký organismus, není možné, aby to neovlivnilo ten organismus celý, i když jsem jen jedna malinká buňka, jedna z mnoha.