U nás jsou čtenáři z obou stran již několik generací. Naši četli furt, maminka doslova, při vaření atd... maminka četla primárně detektivky, tatínek sci-fi a detektivky, ale kromě toho četli i poezii (Jeffers, Ferlinghetti, Borovský, Mácha, Erben, Kainar, Shakespearovy sonety - měli jsme doma dost praštěný mix), běžnou beletrii taky v hojném množství.

Volné chvíle jsme běžně trávili nasáčkovaní v obýváku, každý se svou knihou, a zábavné pasáže, při nichž se někdo rozesmál, bylo zvykem předčítat nahlas.

My děti jsme hodně chodily do knihovny, naši kupodivu ne, spíš knížky kupovali a půjčovali od rodiny a známých (a taky půjčovali rodině a známým).

Maminka mívala srdcovky, knížky čtené mnohokrát dokola, odhaduju pravidelně aspoň jednou do roka... Tatínek ne, ten myslím cyklil spíš přes témata způsobem "sakra, o tomhle přece už psal X" a vyhrábl něco staršího a četl to znovu.

Moje děti nečtou zdaleka tak vášnivě jako já - starší je hrozně společenská a preferuje komunikaci, čte spíš něco jako populárně-naučnou literaturu, mladší zase furt něco vášnivě kreslí a hodně hraje hry na konzoli, ale ta aspoň čte můj žánr a baví ji.