Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela... asi to, že manžel chtěl děti a já ho miluji. Možná i to, že před patnácti lety bylo tak nějak normální,aby žena měla děti, pokud může.
Každopádně dnes nelituji. Moje děti jsou to nejlepší, co se mi v životě povedlo. Jen bych přeskočila klidně první dva roky - a to je pro mne to klíčové období, kdy se člověk řídí pudem.
Prostě nevím, zda se dá míchat pud a láska, podle mne to není totéž. Pud člověk má ihned, ihned co to dítě vyprdne se tetelí blahem. Já si ten pocit musela vybudovat, a to není pud.