Federiko,

já myslím situaci, kdy by se to člověku nepodařilo vyřešit a nějak zásadně by se v tom plácal celej život a ovlivňovalo by ho to, ale nikoho takovýho neznám.

A je fakt, že v porovnání s Tebou a Eekou jsem to měla opravdu mnohem jednodušší, takže bych možná měla držet pusu a šoupat nohama, ale mě prostě točí to Montino nesmyslný ulpívání na tom "nikdy nedoženeš", protože myslím, že podle toho, co píšeš Ty, tak jsi to jednak nejen dohnala, ale i předehnala, a jednak si myslím, že ses díky tomu, že Ti nikdo nic nedal, naučila zajistit si to sama, a to se ten, kdo je zajištěnej od začátku, často (neříkám vždycky!) nenaučí, protože si třeba řekne jako Monty "v rodině je bytů dost, už se postaral někdo jinej, tak proč bych se měl snažit o další, a vlastně proč bych se měl nějak výraznějc snažit, když už se posnažili moji předci").

Což je sice na jednu stranu fakt, protože hromadění majetku donekonečna asi taky není nutný, ale já si i u sebe daleko víc cením toho, co dosáhnu vlastními silami, než toho, co dostanu.