Mě se její téma taky líbilo. Je vidět, že je se sebou spokojená, ale nikoli rezignovaná. Spousta žen na svou váhu rezignuje (různými životními okolnostmi) a před ostatními se hrdině tváří, jak mají všechno na háku a jak jsou strašně šťastné, ale ve skutečnosti je to jen přetvářka, ta vnitřní nespokojenost probublává na povrch. Třeba tím rýpáním do žen s normální váhou, vytvoří si představy o tom, že každá štíhlá žena se nutně hlídá a má v hlavě jen a jen kalorie. A tu představu si vnuknou, věří jí.
Samozřejmně, že jsou ženy, co jsou i s nadváhou se sebou spokojené.
Ale upřímně... Já jsem na takovou nenarazila. Vždycky to byla jen póza, nikdy to nebylo upřímné. A tu svou pózu si utvrzovaly tím, že při každé možné příležitosti si musely do těch štíhlých rýpnout. Ale to může, to nevadí. Mě to vlastně zase až tak nevadilo, každý rýpálek tím jenom odkopává a shazuje sám sebe ne toho druhýho.
Kdo je sám se sebou spokojený, nemá potřebu se poměřovat s druhými a zvedat si svoje seběvědomí tím, že bude shazovat toho druhého.