Psala jsem, že si obhajují tímto způsobem svou váhu samy před sebou, ne před ostatními. Že jde o psychickou reakci, snahu udržet se psychicky ok. Protože pokud mám nadváhu, mám v podstatě dvě možnosti. Buď se budu snažit s tím něco dělat a tudíž musím připustit, že moje váha není ok, nebo se rozhodnu se s tím smířit a pak mi může v tom pomáhat myšlenka, že štíhlí lidi se stejně musí omezovat, cvičit a pak jsou z toho nervozní a protivní. Připustit si myšlenku, že co je pro někoho omezování, tak je pro jiného normál, nebo že někoho může sport i BAVIT, to by mohlo narušit pracně vybudovanou psychickou rovnováhu a spokojenost s vlastním tělem.
Já se snažím věřit tomu, že někdo může být s pár kily nadváhy spokojený. Jsou takové typy, kterým to i sluší.
Ale věřit tomu, že je někdo nesmírně šťastný z toho, že se pohybuje na hranici obezity, to mi fakt nejde, to je nad mé chápání, to se nezlob.