"Nevadí mně ani hubení, ani obézní, vadí mi, když někdo svoji váhu neustále řeší a otravuje s tím okolí a odsuzuje lidi, kteří to mají jinak.."

Jo, jo, JOOO!

".Nadváha je u hodně lidí především o psychice, a doporučení o výdeji a příjmu jsou mimo pro ty, kteří to tak mají..Je to jako doporučit alkoholikovi, ať se nepřepíjí, jen ať si klidně dá pět malých vyvážených panáků denně a je to..Je závislost na něčem,co dočasně působí jako úleva při stresu, nepohodě..Každý si na něčem ujíždí, ten, kdo si ujíždí na jídle, na tom je to bohužel většinou vidět, a připadá mně, že alkoholika by snad někteří viděli radši než tlouštíka.."

Tady ale souhlasím jen částečně.

FYZIKÁLNĚ to OPRAVDU JE o poměru příjmu a výdeje, to prostě neokecáš, a je to tak dobře, protože toho principu můžeš případně využít ve svůj prospěch. Nevím, k čemu je dobrý tvrdit, že to tak není. Jak tomu tlustýmu člověku, kterýmu vadí, že je tlustej, pomůže, že to budeš popírat?

Ale život samozřejmě není jen fyzika, a to, že to danej člověk nedává PSYCHICKY, je nejen možný, ale dokonce velmi častý. Ale pak je snad důležitý si to uvědomit (ale bez toho pitomýho sebebičování typu "nedávám to, takže jsem nemožná na všech frontách") a pokud s tím CHCI něco udělat, tak zapracovat i na tý psychice, a pokud NECHCI nebo mám pocit, že bych to aktuálně nedala/mi to za to nestojí, tak to normálně akceptovat s tím, že to asi tak má bejt, a opět bez toho pitomýho sebebičování).