Bydlíme v hezkém bytě na kraji velkého města a vždycky nám to vyhovovalo, o dovolených hodně cestujeme. Ale jak stárneme, tak jsme s manželem doznali, že už nás to ježdění tolik nebaví a v důchodu na to nebudeme mít peníze, tak jsme se rozhodli zainvestovat do chaty s velkou zahradou, abychom měli kde trávit čas od jara do podzimu.

Se zájmem jsem si četla diskuzi na Rodině o bydlení a naznala jsem, že jsme velmi sobečtí rodiče. Mohli bychom ty peníze investovat do koupi dalšího bytu, samozřejmě museli bychom dofinancovat hypotékou, a mít potom byt pro dítě, až dospěje. Nicméně jsem došla k tomu, že se mi naprosto nechce se o nějaký pronájem starat a raději zainvestuji do svého pohodového důchodu.

Jinak dítěti od huby kvůli chatě neodtrháváme, má kroužky, které chce, dovolenou u moře, lyže v zimě i soukromé hodiny konverzace s rodilým mluvčím. Docela by mě zajímalo, jestli se najde někdo, kdo taky považuje za normální investovat do dítěte standardně a ten nadstandard využít pro sebe.