Jejda, to mě baví taky, potkávat věci po svejch dětech na jinejch.

Jinak jsem ulítávala na dětskejch sekáčích, ale to fest (díky, Federiko, protože se tam daly sehnat super věci za velmi slušný ceny, a šetřivá část mýho já by to za tu plnou cenu nekoupila, ale za tu sekáčovou s radostí, takže jsme toho měli doma tuny a v přepočtu to možná ani o tolik levnějc nevyšlo).

Jinak skladnej dvojčecí kočár, kterej dlouhodobě ulehčuje práci, bych za žádnej rozmar nepovažovala, i kdyby byl drahej, protože by to za ty dva tři roky ulehčení života nesporně stálo.

Ale na jednoděti jsem měla nějakej no-name kočár z Polska, do kterýho jsem se zamilovala, sednul mi přesně "do ruky" a tam bych pro sebe považovala za zbytečný kupovat nějakej vychytanej (zbytečný by to nebylo v okamžiku, kdy by ten vychytanej byl jedinej, co by mi vyhovoval).