Federiko a Ropucho,

já jsem vyrostla s člověkem, kterej byl vzdělanej (tím "vaším" způsobem, tj. že hodně věcí věděl a hodně o nich přemýšlel a snažil se o nich dovídat stále víc) velmi moc, ale přesto přemejšlel, jestli koupit sobě boty nebo mně kabát.

Bylo to za jinýho režimu, takže úplně jinej systém, ale myslím, že ani v tomto by nedopadl o moc líp.

Jako dětství to bylo velmi podnětný z hlediska toho přemejšlení, ale ten hmotnej nedostatek byl docela nepříjemnej.

I proto jsem v tomhle místama skeptik a představa vzdělance třoucího přes všechno své vzdělání bídu je pro mě poměrně reálná.