Hlavně se nenervuj kvůli ostatním, dítě je dítě a má na tohle určitě nárok a ty také včetně toho, že ty nebudeš reagovat tak jak by si okolí (zde asi starší dámy) představovalo. Ty víš nejlíp, kdy je smysluplné a jak dítě usměrnit a k něčemu to povede a kdy ne.. Já mám tedy dítě, které když "vyvádí", tak potichu usměrňuji a i když to k ničemu hned nevede, tak je vidět má snaha (proto to tedy nedělám, ale na dítě to po delším čase i platí)... a ještě jsem se nesetkala s nepochopením okolí.. ale dítě je roztomilé, nemá zvučný hlas a vlastně ještě "neřádilo". Ale i kdyby na cizí lidi se snažím "kašlat". Pamatuji si, že Monty pohoršovalo (není-i to správné slovo, tak se Monty omlouvám), ale kritizovala to, že někdo nechá sednout v MHD své dítě a sám stojí... tak to přesně jsem dělávala já. Stála jsem nad dětmi a bylo to pro mne to co mi nejvíc pomohlo, ony seděly, já nad nimi.. člověk si to musí dělat po svém a nekoukat co na to ostatní. A nekoukat ani pohoršeně na ostatní, protože někdy nás ani nemusí napadnout, co za tím je, že lidi dělají věci, tak jak je dělají.