"tak u nás je pořád státní školství zadarmo"

Školství není totéž, co vzdělání.
Za vzdělání odpovídají rodiče. Do placeného vzdělávání nepatří jen soukromé školství, ale i spousta věcí okolo. Tedy můžeš mít děti v těch úžasných státních školnách, co jsou zadarmo, ale v ledasčem ti nemusí stačit. Jen málokdo se třeba v tom našem státním školství zadarmo naučí kvalitně jazyk. Kdosi tu na jiné diskuzi trefně poznamenal, že platit dětem kurz jazyka je tak normální jako čistění zubů.
Pak můžeš snadno narazit na to, že ta tvá státní škola zadarmo není v některých ohledech na snesitelné úrovni, jenže je pro tebe výhodnější platit doučování než vozit děti denně do vzdálenější školy nebo platit soukromou.
Tvé dítě může mít drahé zájmy, které jsou samozřejmě také vzděláním – buď se jim věnuje organizovaně v levném kroužku, v dražším nebo vzdálenějším – a nebo si to řešíš zcela po vlastní individuální linii a řadíš do toho jako Monty – cestovné po světě, drahou odbornou literaturu, drahé vstupné a podobně.

Je statisticky podloženo, že člověk obvykle (čili průměrně, že) reprodukuje v potomstvu svou kulturu – do níž patří všechno možné, i vzdělání. A do toho holt u někoho patří to, že dítěti v souladu s platnými zákony umožní navštěvovat státní školu, čímž to hasne u předchozí i současné generace. Jiní se svému dítěti snaží předat i širší vzdělání v rodině obvyklé, například všichni hovoří čtyřmi jazyky, hrají tenis, na harfu, mají základní orientierung v dějinách umění a vymetají galerie, lezou po horách, vyznají se v antických mincích nebo v zubech miocénních hlodavců.

Představa, že vzdělání se dá získat jen ve škole, ať už státní nebo soukromé, je mylná.