holky,když vzpomínáte na tu vojnu od chlapů - tak ten můj byl po vš jako důstojník jen na 5 měsíčů,jeho otec mu to tenkrát zařídil v jeho rodném městě,což bylo cca 70 km od našeho bydliště - a já za ním přijela do kasáren autem,pěkně před vchodem jsem si zastavila a začla jsem vytahovat kočár - pěkně podvozek,pak korbu,když tu za mnou přišel řadový vojáček,že tam nesmím stát s tím autem;jsem si setřela pot z čela,posadila přitom vřískající dítko do kočáru a řekla mu,at mi zavolá manžela - nadporučíka tohoatoho - jen zasalutoval a zmizel a už si víc nedovolil prudit

Byla to tenkrát taková překotná doba, děti jsme si dělali,aniž bychom byli tzv.zajištění kariéristi,ale uznejte,že všechno zlé bylo nakonec dobré,mládí se přes nepohodlí mnohem snáz přenese - než jak dnes,ta infantilní generace 30níků,věčně si hrajících, žijících single nevázané životy s výmluvou na budování kariéry a šetření si na horší časy - aby pak došli k poznání,že všechno tohle je jim stejně k prdu a že dítko mít vlatně ani nemůžou nebo nebudou a vztahy přechozené.