Občanský průkaz jsem neviděla. Socialismus zažila jako dítě, dětství jsem měla krásné, takže z pohledu dítěte: chodila jsem do školy a všechny kroužky byly za tak symbolické ceny, že jsem mohla jít na co jsem chtěla. Učila jsem se cizí jazyky a učitel vždy říkal: "já jsem cestoval po celém světě a to zase přijde" - no a přišlo Bylo bezpečno, tak mě naši nechali s kamarády chodit do lesa klidně na celý den a vrátit se za tmy. Oblečení mi šil tatínek a nikdy mě nenapadlo, že je to nějaké divné, měla jsem co jsem chtěla (a navíc móda mě nikdy nezajímala), ve škole se nikdo nepovyšoval ani kvůli oblečení ani kvůli majetku.
Chápu, že život dospělých byl asi těžký, ale ke mě to opravdu nedopadlo.