Mám jeden příběh, ale nevím, jestli je veselý: říkala mi jedna paní o svém synovi. Taky utíkal ze školy, asi z touhy po dobrodružství. Byl na učňáku. Domluvila se ve škole, že ho tam bude vodit. Dovedla ho do školy, předala učiteli, ale hoch na chodbě v nestřeženém okamžiku vyskočil z okna a byl v trapu. Ještě na ZŠ a před naším vstupem do EU se stopem dostal do Rakouska, policie ho deportovala domů. Za pár let dojel stopem až do Španělska, tam ho chytila policie, deportovala a po ní chtěli uhradit náklady. Na to neměla a ani neřekla, jak to dopadlo. Po dovršení 18.let odešel hoch z domova a prý cca 1x za půl roku dojde pohlednice třeba z Urugvaje, že se má dobře. Nepíše, kde je ani co dělá. Paní jen doufá, že se mu vede dobře.