Pokud se jedná o staré babičky, tak je samozřejmě třeba shovívavost. To jsem ale celkem jistě už věděla ve dvaceti, a tím tuplem ve věku, kdy jsem měla kariéru natolik rozjetou, abych mohla nechat manžela "odpočívat" na rodičovské. Moje stará babička mě měla ráda, ale některým věcem vůbec nerozuměla, jednak, protože se změnila doba, ale i pro to, že měla opravdu nelogické uvažování (ale v jiných věcech byla moc šikovná). Její rady byly míněny v dobrém, to, že jsem nakonec třeba udělala něco úplně jiného, mě skutečně netrápilo. Chci tím říct, že si moc neumím představit jak ta stará babička dupe po sebevědomí úspěšné manažérky ve velké firmě. Zase je hloupost, aby člověk očekával, že ho všichni budou bezvýhradně chválit a podporovat, je OK, pokud má část rodiny jiný názor.