Respektuji rozhodnuti kazde zeny, ktera se rozhodne zustat s detmi doma, ale ja jsem se rozhodla do prace jit. Momentalne pracuji na polovicni uvazek, ale za tri mesice budu pracovat uz na uvazek plny. Rozhodla jsem se tak navzdory tomu, ze ziji ve Spojenych statech a tady zustava v domacnosti jeste stale zhruba polovina vdanych zen a neni to tudiz nic vyjimecneho. Nedomnivam se, ze jako pracujici matka nebudu schopna se svemi diteti venovat. Moje matka taky pracovala a nikdy jsem nemela pocit, ze se nam rodice malo venuji, nebo ze by nebyli "k mani", kdyz jsem je potrebovala. Rovnez si nemyslim, ze zena v domacnosti se automaticky venuje vice svym detem. Rozhodne me o tom nepresvedcily ty prumerne americke matky, ktere vidim kolem sebe. Cest vyjimkam, samozrejme. Spis to na mne dela dojem, ze tyto mnohdy vysokoskolsky vzdelane zeny, zustaly doma jen "na par let", jen co deti trosku povyrostou a najednou zjistily, ze deti jsou uz v pubertalnim veku, vidi je stejne jenom odpoledne, ale do prace uz proste nejdou, protze je to jednak pohodlne a jednak proto, ze se neciti na to, aby soutezili s mladou konkurenci na trhu prace. Mnohokrat se skutecne relizuji v ruznych zastupnych cinnostech, ktere je ovsem natolik nesvazuji jako zamestnani. Postesknuti nad ztratou idnetity neni rovnez nicim vyjimecnym. V soucasnosti, kdy rozvodem konci priblizne 50% manzelstvi, neni take neobvykle, ze tyto zeny, donuceny okolnostmi, zacinaji pracovat ve svych 35 - 40 letech na uplne nejnizsim stupinku sve profesionalni kariery.
Sve dite miluji a nemyslim si, ze kdyz ted oba vykrocime do velkeho sveta, nejak mu tim ublizim. Vlastne jsme to uz vyzkouseli a naopak mam dojem, ze samostatny kontakt s detmi a jinymi dospelymi nez jsou rodice, mu jenom prospiva.