Ani nevím, jestli už je to statusové, ale první nápor reality přichází ve školce. Člověk se snaží děti vychovávat a vést je k jakýmsi hodnotám a ve školce bum, holky začnou šíleně potřebovat minimálně 5 barbín a různých šíleností z Disney pohádek, kluci cokoli se Spidermanem, Ninja Go a vím já co.

Kde je hranice mezi prostým podlehnutím reklamě ("když si pořídíš tenhle krám, zvýši se kvalita tvého života, budeš na věky šťastný/á jako tihle debílkové, co tu hopsají na pozadí") a statusovou touhou (chci mít větší fáro, lepší mobil jako Venca, nebo aspoň stejně dobrý)?