jas,
no, v devadesátkách jsem už byla -náctiletá, to jsem v Bárbínách nejela, ale kupovala jsem jednu mladší ségře, když ležela se slepákem v nemocnici, abych jí udělala radost. A stála něco přes litr, myslím.
Jenže ségra jich měla nejmíň šest, ona zrovna byla ten typ, co musel mít všechno, co vidí, takže měla dvacet My Little Pony a třicet Polly Pocket, jak se jmenovaly ostatní pitomosti si už nepamatuju. Jenže to taky nebylo o statusu v tom smyslu, že by byl každej, kdo nemá dvacet poníků loser. Možná jí to holky, co měly třeba jen dva záviděly, ale se statusem ve smyslu MUST HAVE to nesouviselo. Kamarádily se spolu bez ohledu na počet vlastněných poníků.