"vidíš, a tohle třeba chápu - dítě něco chce, můžu si to jako rodič dovolit, aniž bych se musela po večerech cpát včerejším pečivem, tak proč mu to nekoupit? Když si to přeje? Předpokládám, že si to asi nepřeje jen tak, že to pro něj má cenu. A že to tu cenu nemá pro mě je v takovým případě jedno."
Já moc ne, přijde mi to jako rozmazlenost, aby dítě mělo tak drahej mobil i z důvodu, že ještě neví cenu peněz, takže s mobilem flákne, ztratí atd.
Dejme tomu, že si přeješ diamantové naušnice, protože se ti líbí zpracování a to, že ty šutry se blýskají a nejsou jako sklo zirkonu... Tak si je třeba na nějaké výročí koupíš... A víš, že je to věc, kterou si dopřeješ tak jednou nebo parkrát za život. Pokud teda nejsi za vodou natolik, že si diamanty budeš kupovat každý týden. A pak přijde dcera, že ty naušnice jsou mnohem hezčí, než ta hezká bižu a že je chce taky. Koupíš je? Když pro sebe sis na ně vydělala, aniž by rodina jedla celý měsíc rohlíky?