Já mám s matkou nyní hezký vztah, ale v dětství jsem neměla a nemluvím jenom o pubertě. Našla jsem svůj kreslený deník, když mi bylo 7 let a ten končí scénkou, že táta odchází od mámy a bere nás děti sebou ke krásné a hodné nové mamince. Přála jsem si tehdy, aby se to tak stalo.

Myslím, že mi hodně pomohlo uvědomění si, že matka za to nemůže, že se narodila s nějakou povahou, že taková prostě je a že se nikdy nezmění. Má i charakterové rysy, které se mi na ni líbí. Pomohlo mi si založit vlastní život - práci, bydlení, rodinu, být nezávislá. S mámou jsme se nikdy stýkat nepřestaly, přijala jsem ji takovou, jaká je, nesnažím se jí měnit a neočekávám, že se z ní stane jiný člověk. Ani ze mně se jiný člověk nestane.