Jako bych to psala já. Ale moje matka mě skutečně miluje a jsem pro ni důležitá, jen ten vztah prostě nedokážu nazvat hezkým. Když tě někdo 18 let (byť v dobré víře...) trápí, je těžké donutit i nejhlubší hloubky podvědomí, aby odpustily. A ani dalších 20 let v relativním odstupu nedokázaly ta zranění zahojit...
Ale ne, nebrečíš zbytečně, odplavuješ smutek, čistíš svou duši... ona tě asi i má ráda, jen jiným způsobem, než očekáváš.
Zkus přepis limbického otisku, jestli dokážeš "vypnout racionalitu", mohl by ti tu chybějící milující mámu doplnit